Po skončení svých vysokoškolských studií roku 1995 jsem dostal nabídku od kamarádu z Frýdku-Místku, zda-li mám chuť s nimi vyrazit, na podzim do Indie. Vzal jsem si 24hodin na rozhodnutí a ráno jim řekl, že jedu! Ještě jsem netušil co vše se z tohoto intuitivního rozhodnutí vyvine...

První cesta byla poznávací, a nás devět Čechů brázdilo Indii vlakem i autobusem. Křížem krážem přes Bombej, Gou, Karnátaku, Keralu až na jih do Tamilnádu a zase na sever do Váránasí, Dílli, Puškaru, Díu a Ahmedabadu.

Za čtyři měsíce jsem stačili poznat její malou část, ale i to bylo dostačující , aby v mém srdci zůstala láska k této zemi. O Indii se říká, že jí buď milujete a vrátíte se do ní a nebo jí nenávidíte a už se tam nikdy neukážete. Osobně určitě patřím do první skupiny, protože jsem tuto čarokrásnou zemi navštívil již více než třicetkrát a celkem v ní prožil dva roky tohoto života...